Alkohol za volantem

Současná právní úprava je ve vztahu ke konzumaci alkoholických nápojů během jízdy velice přísná, v ČR se uplatňuje nulová tolerance alkoholu, a to jak u řidiče motorového vozidla, tak i u cyklisty nebo jezdce na zvířeti. Za alkoholický nápoj se považuje lihovina, víno, pivo, a ostatní nápoje, které obsahují více než 0,5 objemového procenta alkoholu.

Podle zákona řidič nesmí:

• požít alkoholický nápoj nebo užít návykovou látku během jízdy – zcela zakázáno je popíjení alkoholických nápojů během jízdy, a to bez ohledu na to, zdali se alkohol stihl během jízdy vstřebat do krve řidiče. Řidič tedy nesmí požít alkoholický nápoj během jízdy, i kdyby měl v plánu ukončit svou jízdu dříve, než by byl požitý alkohol schopen ovlivnit jeho jednání. Takovéto jednání netvoří skutkovou podstatu žádného přestupku, nicméně pokud bezprostředně po požití alkoholického nápoje pokračuje řidič v jízdě, dopouští se jednání (a zároveň přestupku) uvedeného v následujícím bodě.
• řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky – platí obdobně to, co bylo uvedeno výše. Řidič nemůže usednout za volant svého vozu ani v případě, kdy sice bezprostředně před tím požil alkoholický nápoj, ale alkohol ještě nezačal působit. V rozporu se zákonem by proto bylo i jednání řidiče, který po požití „panáku“ lihoviny přeparkoval své vozidlo, i kdyby na něj požitý alkohol ještě nezačal působit. Toto jednání tvoří skutkovou podstatu přestupku, jeho prokazování je ale poměrně obtížné, protože by vyžadovalo důkaz o tom, že řidič bezprostředně před jízdou požil alkoholický nápoj.
• řídit vozidlo nebo jet na zvířeti v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem – porušování tohoto zákazu patří v praxi k nejčastějším, a může znamenat nejen přestupkovou, ale i trestní odpovědnost. Důvodem jsou především lepší možnosti prokázání takového jednání. K prokázání tohoto jednání stačí, pokud se řidič po zastavení vozidla podrobí zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi s pozitivním výsledkem. Je proto nutné zdůraznit, že alkohol se odbourává poměrně pomalu, a proto je nutné počítat se zbytkovým alkoholem i následující den po intenzivnějším popíjení alkoholu. Policie ČR na svých stránkách zveřejnila orientační tabulku vypracovanou Besipem, která obsahuje čas potřebný k odbourání alkoholu.

Přestupek nebo trestný čin?

Řízení pod vlivem návykových látek je jednání, kterým je možné spáchat nejen přestupek, ale i trestný čin. Závisí na tom, nakolik byl řidič návykovou látkou ovlivněn. Pokud byl řidič ovlivněn natolik, že byla vyloučena jeho způsobilost řídit vozidlo, jedná se o trestný čin.

V případě alkoholu je hranice mezi přestupkem a trestným činem poměrně zřejmá – způsobilost řídit vozidlo je u každého řidiče vyloučena při dosažení hladiny 1 promile alkoholu v krvi. Vyloučení způsobilosti však může nastat i při hladině alkoholu nižší než 1 promile, v takovém případě by však muselo být vyloučení způsobilosti prokázáno svědeckými výpověďmi apod.  Pokud nedošlo ke spáchání trestného činu, bude se jednat o přestupek.

Při ovlivnění jinými návykovými látkami je situace složitější. Vzhledem k velkému množství druhů a různým účinkům jiných návykových látek není stanovena univerzální hranice, od které je vyloučena způsobilost řídit vozidlo. Proto je v případě pozitivního výsledku kontroly na přítomnost jiných návykových látek nutné vypracovat znalecký posudek z odvětví toxikologie, respektive odvětví psychiatrie, který na základě údajů o přítomnosti jiných návykových látek určí, zdali se jednalo o stav vylučující způsobilost.

Orientační dechová zkouška a lékařské vyšetření

Při policejní kontrole se zpravidla nevyhnete orientační dechové zkoušce, která je na základě závazného pokynu policejního prezidenta standardní součástí dopravní kontroly. Analyzátory, které se k měření hladiny alkoholu v dechu využívají, vychází z množství alkoholu zachyceného v dechu, podle kterého stanoví jeho hladinu v krvi. Tato metoda pochopitelně nemůže eliminovat některé vlivy (alkohol obsažený v ústech apod.), které mohou způsobit nesprávnost výsledku měření.

Z medicínské praxe navíc vyplývá, že člověk může mít (nepatrnou) fyziologickou hladinu alkoholu v krvi, tzn. i bez toho, že by před tím alkohol konzumoval. Na množství zhruba do 0,2 promile se při laboratorním vyšetření vzorku krve hledí proto jako na fyziologickou hladinu. Není-li jiným způsobem zjištěno, že řidič alkohol v době před jízdou konzumoval, nelze toto množství alkoholu přičítat konzumaci.

Naměření nižších hodnot než 0,24 promile alkoholu proto není bez dalšího považováno za dostatečný důkaz, že je řidič ovlivněn alkoholem. To samozřejmě za předpokladu, že se řidič ke konzumaci alkoholu před jízdou nepřizná.

Dechová zkouška je podle nejnovější judikatury dostatečným důkazem nejen pro správní, ale i pro trestní řízení a není proto nutné konat lékařské vyšetření. Jestliže se řidič odmítne podrobit orientační dechové zkoušce, dopustí se přestupku, za který mu může být uložena pokuta v rozmezí od 25.000,- Kč do 50.000,- Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu od jednoho do dvou let. V případě, kdy řidič si není jist, že „nenafouká“ více než 1 promile, zdá se být výhodnější dechovou zkoušku odmítnout, a riskovat tím sankci za přestupek a nikoliv trestný čin.

K lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve nebo moči může být řidič vyzván pouze v případě pozitivní dechové zkoušky (s výjimkou trestního řízení). Během lékařského vyšetření je řidiči odebrána krev nebo moč. Zajištěný vzorek je posléze laboratorně analyzován. Pokud řidič toto vyšetření odmítne podstoupit, hrozí mu stejná sankce, jako když odmítne dechovou zkoušku.